Zdravíme náhodné kolemjdoucí. Momentálně se nacházíte v
Akademii Umění pro studenty z celého světa. Zakladatelem
Akademie je Alexander James Darllov. Škola hýří pestrostí
předmětů, které si mohou studenti vybrat - Tanec, Hudba,
Fotografie, Kresba a Malba a v neposlední řadě Sochařství.
Tak neváhejte a nakoukněte do tajů umění
.




Je Čtvrtek, 1. srpna
Registrace nových strudentů jsou otevřeny.
Registrace dívek je momentálně uzavřena.

HLEDÁME PROFESORY A PRAKTIKANTY. VÍCE INFORMACÍ NALEZNETE ZDE
DŮLEŽITÉ INFORMACE K REGISTRACÍM - NALEZNETE ZDE
Těšíme se na Vás, Team Darllov.




Sakari Aiskaien

15. srpna 2013 v 18:24 | Admin |  Studenti 1. ROČNÍKU
Jméno: Sakari Aiskaien

Datum narození: 18. 6. 1995

Věk: 18

Znamení: Blíženci

Národnost: Dánská

Vzhled postavy: Osmnáctiletá Saku se už smířila s tím, že víc než na 167 centimetrů nedosáhne. Přesto si nedělá starosti s tím, že nemá výšku ani postavu supermodelky - přece jen radši stojí za foťákem, než před ním. Vrásky by jejímu mile vyhlížejícímu obličeji neslušely. To, že se někdy tváří chladně, nebo má tzv. poker face je zapříčiněno tím, že cítí nebezpečí od cizích lidí, nebo je zmatená. Jinak jsou růžové rtíky roztaženy do úsměvu a v očích poskakují jiskřičky radosti. Obličej lemuje hustá hříva neposedných vlnitých vlasů, které nechává rozpuštěné, protože žádné velkolepé účesy s nima dělat nedokáže. Jenom při práci si je stahuje do drdolu, z kterého věčně trčí prameny jako bodliny na tělíčku ježka. Světle broskvovou pokožku nenarušuje jediný znamínko, (a už vůbec ne tetování, nebo piercing, jizvy) všechen pigment z jejího těla se skryl do očí a vlasů, které díky tomu mají krásnou čokoládovou barvu. Co se týče zkrášlování, používá jen řasenku a balzám na rty, ale minimálně jednou týdně neodolá a vytvoří si barevné záviděníhodné nehty. Nemá moc peněz, takže se s nákupem oblečení a bižuterie drží u země.

Povaha postavy: Připadá si jako tuctová holka, kterých je na světě plno. Vzhledem nevyčnívá a povahou taky ne. Je příliš milá a hodná, prostě ta holka, která by se pro dobro druhých i obětovala. Neumí se naštvat, nanejvýš se dokáže urazit, s hořkým brekem utýct do bezpečí a pak s dotyčným pěkně dlouho nepromluvit. Za to jí radost udělá kdejaká maličkost, třeba jen to, že se na ni mile usmějete a pustíte do řeči. Ráda si povídá, někdy je až nemožné její pusenu zavřít, ale na druhou stranu někdy uvítá samotu místo velké společností. Používá několik gest, které ještě víc zvírazňují její emoce, lidi kteří jí budou chvíli sledovat, gesta brzo pochopí. Před důležitými událostmi je už minimálně týden dopředu nervózní, bojí se a taky často zmatkuje. Jediný místo, kde si je jistá, je za foťákem s ukazováčkem na spoušti. Snad jediná zvláštnost, co tuhle stereotypní dívku odlišuje od ostatních, je ta, že o sobě mluví v 3. osobě. Nikdy neřekne já, vždycky jen Saku… a její nejoblíbenější věta zní: Saku nic. Saku umělec. Která vznikla z populární fráze: Já nic, já muzikant. A používá jí vždycky, když se jí něco nepovede.

Historie postavy: Už když byla v matčině břiše, měla těžkej život. Matka s ní byla na udržení a už to vypadalo, že zase potratí. Naštěstí se vyšší moc nad rodinou Aiskaien smilovala a Beata po 4letech neúspěšných pokusů porodila své první a poslední dítě. Ale porodním sálem se nenesl dětský křik, ale nářky matky a rozkazy doktorů, kteří se novorozeně pokoušeli oživit. Podařilo se jim to až po třech drahocenných minutách, které rozhodli o tom, že je Sakari určitým způsobem postižená. Její rodiče se s tím nehodlali smířit a chytli se kapičky naděje, která jim zbývala a vychovávali ji jako každé jiné normální dítě. Je pravda, že se učila mnohem pomaleji než její vrstevníci, ale kdyby Beata dala na rady doktorů, aby ji do ničeho netlačili, tak na tom byla a je Sakari mnohem hůř. Pořádně chodit se naučila až v 5 letech…, největší problémy ji dělalo mluvení. Když chtěla něco říct, radši to nakreslila. Aiskaienovým bylo navrhnuto, aby Sakari navštěvovala speciální školu, s čím nesouhlasili, a Beata opustila školství, aby mohla Saku učit doma. Námaha to nebyla marná. V 15letech byla k nerozeznání od dalších dětí s tou výjimkou, že nemluví v 1. osobě. Ani za dalších 3roky se to neodnaučila, takže jí to nejspíš zůstane na konec života. Ona si to neuvědomuje, je to pro ni stejně přirozený jako dýchání. Ale pořád je handicapovaná tím, že ji to nemyslí. V 16letech ji rodiče zapsali na střední, kterou navštěvuje mládež s průměrnýma známkama 3-4, takže se zdálo, že by jí mohla projít. Ale spletli se. Saku si nemohla zapamatovat támhle to, co po ní chtěli v biologii a tamto z dějepisu, největší kamen úrazu byla matika. Kupodivu se dobře učila jazyky a šlo poznat, že je talentovaná na kreativní práce. Jenže tohle nestačilo k tomu, aby prolezla… Už to vypadalo, že Saku bude bez vzdělání, jen s vědomostmi od svých rodičů. Významným dnem se stala oslava 40. narozenin Beaty. Velká oslava s hodně známými na pronajaté chatě u lesa. Beata požádala Saku, jestli by mohla fotit, aby měli za pár let vzpomínky. Saku si vzala foťák do ruk a objevila skrytý talent. Nebyla chvíle, kdy by někoho z pozvaných nekomandovala, aby si stoupl tam a udělal tohleto. Našli se někteří, které tím otravovala, ale ti, co se nechali vyfotit, dostali potom balíček fotek, které mohl fotit jen někdo, kdo se focení věnuje už dlouho. Přitom Saku dostala foťák do rukou snad podruhé v životě. Jeden muž mezi focenými lidmi byl blízký rodinný přítel, dobře znal problém Sakari a nabídl rodině Aiskaien, že by Sakari s takovým talentem mohla studovat na umělecké škole u jeho přítele v Británii. Po dlouhém rozhodování, zvažování všch pro a proti, a konečném vyřizování, se Saku vydala na cestu do Darllov Academy. Vyděšená s plno pochybnostmi, ale přesto natěšená. Vydala se po nové neznámé cestě, bez rodiny, bez kohokoliv, koho by znala, do nového prostředí... Kdo ví, jak tohle dopadne?

Kolej: Galashell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.